Titulní větu Vošoustej mi synka! ve snímku pronáší starostlivá matka, která chce pro svého potomka jen to nejlepší. Unese proto mladou ženu a její dceru na svůj odlehlý venkovský statek a tam apeluje na její cit pro solidaritu – požádá ji o sexuální obšťastnění jejího groteskně zmutovaného synka. A pokud by se snad unesené nešťastnici nedostávalo dobré vůle, je matka ochotná sáhnout i k mučení její dcerky. Hororová komedie Vošoustej mi synka! patří k novodobým dědicům rozjařeně ofenzivní poetiky Johna Waterse, mutantního slapsticku studia Troma a dalších neohrožených experimentátorů s hraničním humorem. Je v něm znát inspirace sedmdesátkovými klasikami jako Texaský masakr motorovou pilou, ale zároveň vychází i z vysokooktanové grotesknosti kanálu Adult Swim, kam režisér Todd Rohal přispěl jedním krátkým filmem, ostatně se ve vodách outsiderských bizarních projektů pohybuje už řadu let. Tentokrát se Rohal ale doopravdy rouhal. Vošoustej mi synka!, který vychází z undergroundového komiksu Johnnyho Ryana, je sebevědomě podvratná hra s fenoménem sedmdesátkové exploatační kinematografie, tedy nízkorozpočtových nezávislých filmů založených na skandálních námětech a příslibu drastických či lascivních scén. Přímo ve filmu najdeme ironické narážky na šokantní auru „kontroverzních“ braků i typické scény podobných filmů, ovšem přepálené do radostně groteskní polohy.

Bela je bezstarostná osmiletá holka vyrůstající v harmonické rodině, která má stejně jako spousta dalších dětí svého imaginárního přítele, který jí pomáhá překonávat samotu. V jejím případě má však podobu její vlastní matky, jen se nechová jako milující lidská bytost. Právě naopak, každá její interakce s Belou nahání husí kůži a pocit přítomnosti čehosi zlověstného je čím dál intenzívnější. Mnohem horší ale je, že tahle bytost není zdaleka tak imaginární, jak by si Bela a její rodiče přáli. Obsáhlejší synopsi poskytnout nelze, ani tvůrci si to nepřejí. „Vždycky je důležité najít správný balanc mezi tím, kolik toho divákům řeknete, abyste probudili jejich zvědavost a zároveň jim dost překvapení schovali pro návštěvu kina,“ říká producent James Wan. Podle režiséra Roba Savage byla pro úspěch projektu klíčová účast oscarové herečky Jessicy Chastain ve dvojroli Beliny matky a zlověstné entity. „Jessica je velká hororová fanynka, takže dokonale chápala, co od ní potřebujeme. Jí stačí říct, že má v dalším záběru zahrát roli Beliny mámy a přidat jen pět procent nejistoty, tak aby diváci jen lehce zapochybovali, na koho se dívají. A ona přesně to udělá na první dobrou,“ říká režisér. Společně s producentem se shodují, že nejlepší horor je ten, do kterého se sami diváci dokážou vcítit. „Pokud se dokážete do těch situací vžít, představit si sami sebe v pozicích hrdinů, protože i vy tohle někdy zažíváte, o to víc se bojíte,“ potvrzuje James Wan.

Bela je bezstarostná osmiletá holka vyrůstající v harmonické rodině, která má stejně jako spousta dalších dětí svého imaginárního přítele, který jí pomáhá překonávat samotu. V jejím případě má však podobu její vlastní matky, jen se nechová jako milující lidská bytost. Právě naopak, každá její interakce s Belou nahání husí kůži a pocit přítomnosti čehosi zlověstného je čím dál intenzívnější. Mnohem horší ale je, že tahle bytost není zdaleka tak imaginární, jak by si Bela a její rodiče přáli. Obsáhlejší synopsi poskytnout nelze, ani tvůrci si to nepřejí. „Vždycky je důležité najít správný balanc mezi tím, kolik toho divákům řeknete, abyste probudili jejich zvědavost a zároveň jim dost překvapení schovali pro návštěvu kina,“ říká producent James Wan. Podle režiséra Roba Savage byla pro úspěch projektu klíčová účast oscarové herečky Jessicy Chastain ve dvojroli Beliny matky a zlověstné entity. „Jessica je velká hororová fanynka, takže dokonale chápala, co od ní potřebujeme. Jí stačí říct, že má v dalším záběru zahrát roli Beliny mámy a přidat jen pět procent nejistoty, tak aby diváci jen lehce zapochybovali, na koho se dívají. A ona přesně to udělá na první dobrou,“ říká režisér. Společně s producentem se shodují, že nejlepší horor je ten, do kterého se sami diváci dokážou vcítit. „Pokud se dokážete do těch situací vžít, představit si sami sebe v pozicích hrdinů, protože i vy tohle někdy zažíváte, o to víc se bojíte,“ potvrzuje James Wan.

Parta vysokoškoláků se rozhodne oslavit Den díkůvzdání po svém. Tradiční večeři s krocanem vymění za adrenalinovou únikovku v bývalých průmyslových halách ČKD. Pod areálem se rozprostírá spletité podzemí plné tajných místností, v nichž za komunistického režimu údajně probíhaly pokusy na lidech. Na konci 80. let tu beze stopy zmizel správce areálu se svou rodinou a jeden z jeho synů měl zůstat hluboko pod zemí. Podle legendy se každý rok kolem Dne díkůvzdání pokouší dostat ven – a hledá někoho, kdo se stane součástí jeho zvrácené oslavy. Pro šestici hráčů je to jen temná historka, která je spíš baví, než děsí. V očekávání pořádné dávky adrenalinu se rozdělí do dvou týmů a vyrážejí do útrob areálu plnit úkoly, překonávat překážky a soupeřit o vítězství. Pak ale začnou jeden po druhém mizet. Nejdřív mají za to, že je to jen další trik soupeřů. Brzy však zjistí, že v podzemí nejsou sami – a někdo tu má chuť zabíjet. Nevinná hra se mění v děsivou past. Chodby se zužují, možnosti úniku mizí a pravidla přestávají platit. Zbývá jediný úkol: přežít. Thankskilling Day se natáčel přímo v prostorách reálné únikové hry v bývalém průmyslovém areálu ČKD v pražských Vysočanech. Právě jeho temné chodby, podzemní prostory a industriální atmosféra inspirovaly tvůrce k příběhu propojujícímu městskou legendu, únikovou hru a slasher. Na krvi se přitom rozhodně nešetřilo. Během natáčení jí filmaři prolili 28 litrů a vražedné sekáčky si nechali vyrobit na míru. Film od začátku vznikal pro mezinárodní trh a má potvrzenou zahraniční distribuci, proto je v angličtině a vedle českých herců Sáry Korbelové, Vladimíra Polívky, Jána Jackuliaka, Tomáše Webera, Anety Kernové a Tomáše Novotného hrají Jana Findlay, Darren Jenkins-Johnston a Fabio Morelli.