Vracíš se na místa. Na místa, kde jsi vyrůstala. Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám. Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí. Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě. Nebyla jsi na to totiž sama. Měla jsi sebe. A taky naději. Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta. Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat. Režisér a producent Viktor Tauš přichází s filmovým zážitkem roku. Amerikánka vypráví svůj příběh netradičním stylizovaným jazykem, který připomíná surrealistický gejzír plný barev, života a snů. Byť ve filmu není jediná realistická scéna, intenzivní pocit reality mysl diváka ani na chvíli neopustí. Nic není skutečné, a přesto je úplně všechno, co na plátně uvidíte, skutečné. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Děti zde hrají opravdové postavy opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, sytí příběhy svých postav vlastními osudy. Viktor Tauš příběh Amerikánky nejprve inscenoval v divadle Jatka 78, kde ji vidělo přes 100.000 diváků. Epická filmová adaptace bude kinech od 30. května 2024. Amerikánka je zároveň dívka, kterou Viktor Tauš potkal v 90. letech, kdy sám žil na ulici jako bezdomovec. „Byli jsme součástí první generace obětí svobody. Lidé bez domova, to byly tenkrát především tisícovky dětí, které vyrůstaly samy, bez rodičů, v socialistických dětských domovech.“

Film Zápisník alkoholičky režiséra Dana Svátka se vrací k tématu pití a alkoholu. Tentokrát z pohledu ženské závislosti. A stejně jako v případě tragikomedie Úsměvy smutných mužů, která vznikla podle autobiografického bestselleru Josefa Formánka, vychází ze skutečných prožitků. Ty na svém blogu Zápisník alkoholičky sdílela Michaela Duffková, která za svou autentickou zpověď získala cenu Magnesia Litera. V hlavní roli podává strhující herecký výkon Tereza Ramba. Dále hrají Miloslav König, Martin Finger, Miroslav Hanuš, Jan Plouhar, Oskar Hes nebo Barbara Lukešová. Mladá, krásná a úspěšná žena se vdá, stane se maminkou a plánuje si budoucnost. Vlastně jí nic nechybí, občas si dá jednu skleničku, někdy i dvě. A pak už opravdu poslední. Až se najednou ocitá úplně na dně. Jak těžké je si problém s pitím přiznat? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Kde vzít sílu se léčit a co následuje poté? Hlavní hrdinka se rozhodla nevzdat, nastoupit léčbu a bojovat se svým démonem i o svou rodinu. Podobný příběh zažívá dnes překvapivě mnoho žen, většinou v tajnosti. Autorka blogu a knižní předlohy Michaela Duffková našla odvahu o své závislosti veřejně mluvit. „Pro mě je ten film ještě něco jiného než pro diváka. Když ho vidím, vrací mě to do všech těch událostí. Je to těžké, ale ve chvíli, kdy mě to jako člověka, o kterém to je, do těch situací vrací, je to ukazatelem toho, jak moc dobře je to natočené a autenticky zahrané. Terka podala tak uvěřitelný výkon, že i moje rodina mě v ní viděla,” říká k filmu Duffková, kterou ztvárnila Tereza Ramba. Ta roli obětovala víc než kdy předtím, dokonce i vlasy, aby spolu se svou postavou prošla dramatickou proměnou. „Vůbec se mi nechtělo, ale cítila jsem, že je to potřeba. Dan je úžasný režisér. Netlačí na vás, ale v podstatě vždycky dostane, co chce. Já byla šťastná, že mi vlasy konečně dorostly, ale zároveň je pro mě práce důležitější než paráda, to je asi jasný,“ nelituje Tereza Ramba, která bude v Zápisníku alkoholičky k vidění v kinech od 11. července 2024.

Je obyčejný den a Vincent se v kanceláři věnuje své práci. Zničehonic se jeden stážista naprosto zblázní a bez jakéhokoliv důvodu Vincenta napadne. Když se to stane už po několikáté, je Vincent nucen dát se na útěk. Vydává se na venkov a snaží se přijít na to, co se děje a jak může přežít ve světě, kde nejen že jsou všichni proti němu, ale dokonce se ho snaží zabít. V této živoucí noční můře se Vincent setkává s Margaux, servírkou z bistra, která je milá, okouzlující, ale potenciálně nebezpečná. Tento film je plný násilí – nešetří se tu krví, slinami ani exkrementy, které symbolizují temnou stránku společnosti. Jsme čím dál víc sobečtí a podráždění a tento snímek to všechno satiricky umocňuje. Titul čerpá inspiraci z filmů jako Invaze zlodějů těl nebo Neutečeš a je okořeněný silnou dávkou černého humoru. Jde o jedinečnou variaci na zombie žánr, kde se promyšleně mísí prvky hororu, apokalypsy, komedie a romantiky.

Snímek nás provází životem a hudbou Charlese Aznavoura, od jeho dětství v arménské rodině, která před genocidou uprchla do Francie, od prvních vystoupení v pařížských kabaretech, přes setkání a spolupráci s osobnostmi jako byla Edith Piaf až po vrchol kariéry, kdy si navždy získal srdce posluchačů na celém světě. Film Aznavour odkrývá nejen jeho úspěchy, ale i náročné chvíle a těžká životní rozhodnutí, které formovaly jeho tvorbu i jeho samotného. Tahar Rahim, který ztvárnil postavu Charlese Aznavoura, se na roli připravoval s neuvěřitelnou intenzitou, aby jeho výkon působil autenticky. O přípravách herec říká: „Chodil jsem na hodiny tance, ale nejvíce času mi samozřejmě zabral zpěv – šest až osm hodin týdně po dobu šesti měsíců. I během natáčení jsem večer pokračoval v lekcích. Stejně tak to bylo s klavírem. Musel jsem vše trénovat až k dokonalosti, aby to vypadalo věrohodně, takže ve filmu nakonec vidíte hrát mé vlastní ruce. Nebylo prostě možné, aby v hudbě někdo vynikal více než já!“

Mladá studentka Jindřiška si užívá léto, dokud se jednoho prázdninového rána po mejdanu neprobudí v domě plném exekutorů. Dozvídá se, že její otec nadělal obří dluhy a kromě exekutorů, kteří zabavují rodinný majetek, ho shánějí i vymahači. Jindřiščin doteď bezstarostný život se obrací vzhůru nohama. S kocovinou a nejlepší kamarádkou po boku se musí během jednoho dne rozhodnout, jestli pomoct svému otci, nebo zachránit sebe, dokud je ještě čas. Autentický a svěží debut Vojtěcha Strakatého, inspirovaný reálnými zkušenostmi, zazářil na 81. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách.