Recenze koncertu: RADŮZA

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 21. 02. 2018

Zde si můžete přečíst pěknou recenzi koncertu "Radůza v Žatci" ... více v článku ...

Radůza: Sitting ovation

Žatecké publikum si zjevně oblíbilo české zpěvačky a písničkářky, stojící mimo střední proud. Po lednovém úspěšném vystoupení Radky Fišarové, která naplnila přízemí, přijela v úterý 20.2.Radůza a ta „vytáhla“ diváky až na druhý balkon. Což se před ní povedlo jen pánům Klusovi a Nohavicovi.

Výhoda autorky a multiinstrumentalistky

Radůza je křehká duše v zdánlivě nekřehkém těle. Co jí zbývá s těžkým akordeonem na krku resp.na ramenou. Přijela posílena o kytaristu a autora některých písniček a perkusistu který zároveň ukázal že umí i na piano.
Sama střídala nástroje a přecházela od akordeonu ke klavíru a kytaře a zpět. A samozřejmě zpívala písničky, které většinou sama napsala. V těch písničkách je síla životních prožitků a její životní filozofie a taky zvláštní poetika. Zdálo se jako by si ve chvíli, kdy stiskla první klávesu, řekla a jedeme z kopce. Koncert měl tempo, písnička střídala písničku, nástroje se promíchávaly a slévaly dle aranžmá i podle toho, z kterého období, ta která píseň pocházela. Začala těmi staršími, jako Větře duj nebo Dědek s cibulí, poté přidala nikde nenahranou píseň o lásce víře a naději a hned po ní ukázku z, k vydání už připraveného, „trampského“ alba.

Dramturgie a spád
Radůza udržovala tempo a spád večera, zbytečně nemluvila a jakoby svým zpěvem hotové písničky ještě dotvářela na jevišti. Hudebně to všechno znělo jako Montmartr s českou hospodou a táborovým ohněm.  Halekačky rozevláté až romantické písně v šansonovém hávu, i její verze americké lidovky Big Rock Candy Mountain, Tam za cukrovou horou, kterou otextovala pro Wabiho projekt Ďáblovo Stádo.
Radůza má už své stálice, které hrává na všech koncertech a nevynechala je ani 20.2.2018 v Žatci. Jednou z nich je De Nimes, kterou s kytarou evokuje spíš do doby spolupráce s Nerezem ale za pianem a s elektrickou kytarou a perkusemi, jí z toho vylezl spíše Bob Marley. A čápi …Čápi (Cestou do Jenkovic), ti taky nechyběli. A je mi to líto, Madeleine, Jeanine, Prostři stůl...  V každé třetině koncertu bylo něco hodně starého, mladšího i úplné novinky. Radůza všemi svými písněmi i jejich náladou dokázala publikum okouzlit a oslovit.

Koncert si nevypálíš ale odneseš v sobě

Radůza byla jinak pohybově aktivní, už jen její telemarky s akordeonem na rameni, když se shýbala pro pití, musely bolet a do toho se ještě snažila ladně vlnit až tančit, a to i za pianem. Písně, které měli diváci naposlouchané se díky aranžmá, hodně proměnily, a to ku prospěchu věci.
Největším překvapením byla hojná návštěva, a to, jak diváci odměňovali každou písničku. Téměř by se to dalo nazvat“ sitting ovation“: intenzivní potlesk jaký obvykle zní, když se umělec přivolává k přídavku. Nakonec i na ty došlo, a to už bylo vše. Ukázalo se že Jarek Nohavica se svým „Koncert si nevypálíš“ měl pravdu. Za pár dní si už jen málokdo vzpomene, jaké písně jmenovitě slyšel, ale ještě dlouho v něm zůstane zvláštní pocit s nímž z koncertu odcházel.