DRUHÁ TRÁVA PO LETECH OPĚT V ŽATCI - Recenze koncertu

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Hudební scéna, Vydáno dne: 23. 06. 2016

Ve středu 15.6. po devíti letech v Městském divadle zahrála nejlepší česká skupina v oboru folk rock & country, Druhá tráva. Samozřejmě s Robertem Křesťanem v roli mandolinisty, zpěváka a autora většiny hudby a textu. Přijeli do Žatce oslavit svých 25 let. A jako v začátcích přijeli v akustické sestavě bez bicích a s kontrabasem.

Od té doby co začínali, nahráli spoustu písní, z nichž na mnohé se dostalo i nedostalo, ale nezapomněli ani na ty starší ještě z doby Poutníků a v jenom případě dokonce s písničkou Stéblo slámy, k níž hudbu napsal patnáctiletý Křesťan jako člen Traperů. Těžké říct co bylo větším zážitkem. Instrumentální  výkony všech jsou na úrovni, písničky které se se neoposlouchají, ale dobro Luboše Novotného a banjo nebo píšťaly Luboše Maliny hrály prim nejen v jejich skladbách.

Robert Křesťan cedil své písňové básně mezi zuby s naléhavostí, která vyznění skladeb ještě umocňovala. Přitom však písním zůstala jejich lehce nahořklá melodičnost. Druhá tráva začala písní „Ossian“ z alba Starodávný svět z r. 1994 a pokračovala dnes už téměř klasikou „Ještě jedno kafe“(One More Cup Off Cofee).
Druhá tráva má netradiční dramaturgii, protože už jako třetí přišla na řadu instrumentálka Luboše Maliny V nevysokých horách. Do vyjetých kolejí vrátil skupinu „Marcipán z Toleda“ a potom přišla další „dylanovka“  „Čím dál tíž se dejchá“ (A hard rain´s a gonna - fall). Mimochodem, ten kdo navštívil dubnový Žalmanův koncert, ji mohl slyšet s Žalmanovým textem. A po ní irská balada, Křesťanem otextovaná pro Ivu Bitovou, Prostři mi plátnem, se skvělou píšťalou Luboše Maliny. Zpívalo se i anglicky nebo spíš „americky“, to když došlo na country okénko: odvázaný bluegrass:  Cryin´ hole, gospel Peace in the Valey a Cashův song Good morning friend. Muzikanti, kteří vyrostli na bluegrassu, jej prostě mají v krvi.

Na žádném koncertu Druhé trávy nesmí chybět prastaré „Pojďme se napít“, ani pár Dylanovek. V Žatci mimo výše jmenovaných, kapela dala Každé zrnko písku (Every grain of Sand) a Ještě není tma (Not Dark Yet). Koncert plynul bez zbytečných proslovů a za vydatného potlesku diváků, kterých ani tentokrát nebylo oslnivé množství. Robert Křesťan občas něco krátce okomentoval, většinou skromně „…když to dobře dopadne, tak vám zahrajeme a já zazpívám“, a kupodivu, vždycky to dopadlo dobře.
Byl to, takový „obyčejný“ koncert, kde hudba, která na desce vypadá jako velké umění, působila v živém provedení jednoduše a prostě. Což je právě to umění.
Slyšeli jsme přes dvacet písní v zajímavých aranžmá a z různých hudebních škatulek. Diváci si vytleskali tři přídavky. Ten poslední prý ještě nikdy nehráli jako přídavek - Wilde Horses.

Koncert Druhé trávy byl posledním koncertem v nabité sezoně, ale už se pomalu můžeme začít těšit na Dočesnou a po ní na sezónu příští.

Jiří Navrátil