Plíhal střídá Nohavicu

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 05. 02. 2012

V jedné zhudebněné Bezručově básni se Nohavica ptá:“… kdo na moje místo…“. Městské divadlo v Žatci má řešení. Měsíc po něm, 27.2 v 19:30, na stejném místě zahraje, zazpívá a zarecituje krátké říkánky, olomoucký písničkář Karel Plíhal. Bude to to docela jiný večer. Zatímco Jarka bylo plno a opanoval sál, Karel Plíhal se na podiu drží zkrátka. Nevede dlouhé řeči, spíše krátké komentáře, ale o to více zpívá a sem tam zařadí nějakou říkanku hromadného ničení. Sál po ní totiž většinou exploduje smíchy.

S jeho písničkami už je to jiné. Je v nich humor, ale spíše na roztažení koutků, k pousmání. Včetně všudypřítomné, laskavé a nenápadné poezie. K inspiraci Osvobozeným divadlem a Semaforem, se přiznává už v roce 1983 v písničce, Pojďme si hrát se slůvky. Stejně by ji neutajil… Zhudebnil Žáčka, Seiferta i Frintu. Už od svých písničkářských začátků, zařazuje Kainarovy texty na jazzové melodie. V roce 2005, jim věnoval poslední studiové album, Nebe počká.

 Už 3 roky se spekuluje o jeho novém albu, ale to zatím nepřekročilo rámec spekulací. I tak mají diskofilové co poslouchat. Poprvé jej bylo možno slyšet na desce z Porty ´82 ještě jako člena skupiny Plíharmonyje v písni “V Bufetu. O rok později už získal Autorskou Portu za písničku „Akordy.
První sólovou desku mu vydal Supraphon již v roce 1985. Na druhé desce nahrané se sitáristou Emilem Pospíšilem v roce 1988, překvapil jako veršotepec, ve smyslu tepat verši (
O písničce, Gilotina, či Trubadúrská). Navázal tak na slavnou Modrou knížku. Další alba a jedno DVD vyšla v průběhu devadesátých let a první dekády 21. století. Některá živě.

Kare Plíhal je skvělý kytarista, ačkoli samouk. Svého umění hojně využívá ve svých písních, které se díky tomu dobře poslouchají, ale obtížněji hrají. Rád experimentuje. Ve studiu, i na jevišti, když střídá různé kytary a vždy se snaží sladit obsah písně s doprovodem. Repertoár Karla Plíhala, to je pestrá směs stylů jak hudebních tak literárních. Bajky, satira, slovní hříčky a stejně jako jazz, má rád i rock. Jeho Zakopanej pes je v originále Memphis Tennessee od Chucka Beryho. Pohádka je půjčená od Oldfielda.
Pro osvěžení paměti či poznání Plíhala stačí zadat heslo „Plíhal“ třeba na serveru 
Youtube.cz.  Na stránce www.grooveshark.com, si lze poslechnout písně i celá alba, včetně nikdy nevydaných koncertů z osmdesátých let.

Je příjemné poslouchat Karla Plíhala z CD, DVD či počítače, ale ten zážitek, kdy je člověk při tom, když Karel Plíhal kouzlí, hraje si, baví sebe i vás, to vám ani Super hifi Quadro, viz Blanická kuřata“, nenahradí. Přijďte se pohodlně usadit, vypnout své mobilní telefony (už to je malé plus) nastražit uši a duši. Po Plíhaloterapii“, přijdete domů z divadla jako jiný člověk.

Jiří Navrátil