Justin Echols Quartet rozsvítili divadlo

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 20. 01. 2012

Po podzimním koncertu Jihoafričanky Melanie Scholtz zazpíval 18. ledna v Žatci další jazzový hlas z jihu, tentokrát amerického. Jazzový zpěvák a pianista Justin Echols. S třemi českými muzikanty vytvořili po něm pojmenovaný Quartet.

Kapela vznikla z náhodného muzikantského setkání, ale hraje jako by měla za sebou odehráno mnohem víc než několik lednových koncertů. S touto kapelou za zády si Justin Echols vybral klasický a lety prověřený jazzový repertoár, v rozsahu od Duka Ellingtona přes Cole Portera ke Gershwinovi. Ukázal, že skladby, které zpívali a hráli už mnozí velikáni jazzu, dřív než se narodil, má Justin v krvi a v hrdle.

Po kapele se na podiu zjevil švihák v obleku téměř jako ze slavných amerických gangsterek a pustil se do zpěvu. Začal, hitem Gene de Paula, z roku 1953, Teach me tonight z repertoáru zpěvačky Dinah Washington. Proti jeho nahrávkám jeho hlas zněl ostřeji a ne tak sametově ale zpěv byl neméně precizní. Jakoby jednotlivé tóny sázel pečlivě mezi notové linky. Zpíval ale s chutí a znatelným prožitkem v hlase. Výběrem repertoáru potvrdil, že jeho favoritem je mj. Frank Sinatra, ale jeho pojetí bylo živější. Byl to, jak už to u klasického jazzu chodí takový koncert Oldies but goldies, pro starší a pokročilé, ale o to příjemnější atmosféra byla cítit v sále divadla. Možná největším hitem od „Vévody Duka“ (Ellingtona) Don´t Get Around Anymore potěšil příznivce Jitky Zelenkové i pamětníky Karla Hály. Ti to zpívali jako:  Všichni tancovat jdou…

Tančil i hudbou rozjařený Justin. Z jeho pohybů bylo poznat, že je chlapec v rytmu jazzu stvořený. Pochodoval, přešlapoval a houpal se v rytmu, občas napodoboval hru na piano. Bylo vidět, že si večer užívá. České trio, které s ním hrálo, nejsou žádní staří harcovníci, ale bylo poznat, že už mají něco nahráno. Basista Lukáš Kytnar předváděl daleko víc než jen tvrzení muziky, jeho sóla mu vynášela zasloužený potlesk. Pianista původem ze slovenska Tomáš Jochman byl jedním slovem nepřeslechnutelný, nikoli pouze kvůli zvukové intenzitě piana jako takového. Slyšet dnes klasické křídlo se stává pomalu vzácností. Předvedl i smysl pro hudební humor, když do jedné skladby vpašoval slavný rif ze Smoke on the Water. Celkově kapela předváděla takovou muziku, že by ji klidně mohl Justin vzít na oplátku do kolébky jazzu a ostudu by si čeští jazzmani určitě neudělali. Česká kapela za zády amerického jazzmana fungovala jako švýcarské hodinky. Justin předvedl, že ji i dobrý scater a možná i oko dam potěšil, svým smyslem pro eleganci jak ze starých časů, čímž trochu připomněl našeho Ondřeje Havelku. I to k takové šou patří.

Hlavní ovšem byla hudba a zpěv a to si užilo, žel již tradičně prořídlé publikum, do sytosti. Určitě tomu napomohla výborná akustika žateckého divadelního sálu v kombinaci s citlivým ozvučením. Na přídavek se k pianu přeci jen posadil Justin a nabídl poněkud energičtější projev. 

Závěrem Justin poděkoval za úžasnou atmosféru a přiznal, že by rád přijel znovu do tohoto krásného divadla, aby to s lidmi pohnulo a přišlo jich víc. Zpívat umí, ale že by uměl čarovat?

 

Jiří Navrátil