Jakub a jeho pán v Městském divadle v Žatci

Autor: Martin Veselý <(at)>, Téma: Činohra, Vydáno dne: 14. 11. 2011

Ve čtvrtek 10. 11. probíhalo v Městském divadle v Žatci poděkování hlavního pořadatele Žatecké Dočesné všem sponzorům a lidem, kteří přispěli k jejímu zdárnému průběhu. Z pódia osobně poděkoval ředitel divadla Martin Veselý a po něm promluvila starostka města Zdena Hamouzová.

Samotné poděkování se pak odehrálo ve formě divadelního představení Divadla bez zábradlí Jakub a jeho pán. Autorem hry je Milan Kundera který v šedesátých letech zdramatizoval Diderotův román Jakub Fatalista jeho pán. V rolích Jakuba a jeho pána se představili žateckému publiku dvě herecké veličiny Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Od Diderota po Bartošku velmi exkluzivní sestava.

Představení má sice formu komedie ale v okamžiku, kdy už se divák smíchy sotva drží, přichází jakoby kouzlem nechtěného sarkastická až vlídná moudrost, která tak sedí, že smích přechází. Jiří Bartoška s Karlem Heřmánkem jsou v představení víc než ve svém živlu. Tak přesvědčiví a pravdiví že divák má pocit, že doopravdy pozoruje dva chlapíky, kteří jdou světem a nevědí kam a proč a jen si tak přitom vyprávějí své spletité, životní milostné příběhy. Své příběhy si ovšem pouze nevypráví, ale na vyvýšeném místě podia, jakoby na dalším jevišti za vlastní oponou přehrávají a navzájem si je komentují. Dialogy i gesta jsou plné situačního humoru, místy hodně prostopášné až obscénní jak se na Francii 18. století, sluší, ale i tak jsou plné filozofických otázek a postřehů. Povětšinou z úst Bartoškova Jakuba.

Další důležitou roli hraje ve hře Veronika Freimanová v roli hostinské, která oběma – aby se to ještě více pletlo, vypráví příběh jedné markýzy a jejího hraběte. V dalších rolích na druhém jevišti vystupují Josef Carda, Dana Morávková, Kateřina Janečková či Zdeněk Žák.

Hra je ovšem napsaná pro titulní dvojici a ta si své role vychutnává beze zbytku. Jiřímu Bartoškovi s Karlem Heřmánkem se podařilo odbourávat i Veroniku Freimanovou, která se musela chytat za ústa, aby se, mimo roli, zcela nerozchechtala. Ke konci hry se ukázalo, že Jakub a jeho pán ač rozdílného „třídního“ původu mají hodně podobné osudy a jsou to vlastně tak trochu smolaři.

Potlesk plného divadla na konci představení byl bouřlivý, dlouho trvající, upřímný a zasloužený.
Takových záležitostí jako bylo představení Divadla bez zábradlí Jakub a jeho pán nebývá divák často svědkem. Pořadatelé Dočesné se svým sponzorům a pomocníkům odvděčili, tím nejlepším možným způsobem.
Po představení se mohli diváci v divadelním baru občerstvit připraveným pohoštěním, kde mohli probrat čerstvý zážitek z představení i Dočesnou. A cestou domů možná zkoušeli odpovědět alespoň sami sobě na základní otázku celého představení. Kam vlastně jdeme?
Zdá se však, že kultura v Žatci i samotná Dočesná už znají odpověď.

Jiří Navrátil