Hrací skříň

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Dočesná, Vydáno dne: 03. 08. 2009

Většinou je to tak, že do hrací skříně to sypeme my kteří chceme něco zahrát. V případě Hrací skříně, kapely či spíše hudebně zábavného sdružení je to naopak.

 Oni si chtějí zahrát a zablbnout  a do publika sypou jednu neuvěřitelnou věc za druhou. Budete mít pocit jako byste se vrátili někdy do sedmdesátých let a házeli koruny do jukeboxu plného tehdejších hitů. Nebo, jako kdyby jste se octli na nějaké tancovačce v osmdesátých či sedmdesátých letech. Z téhle Hrací skříně na vás vypadnou takové věci, jako jsou Jahody mražený, Lupič Willy od Schelingera nebo expres od „Marušky“ Rottrové, Relax od bájných FGTH a ještě neuvěřitelnější Ježek ježek ježek se má Viktora Sodomy. Pokusem o zrapování Tučného Prodavače vás jistě dostanou. Otázkou je, zda na svou stranu. Ale co? Bude to na Dočesné, alkoholu v žilách už bude dostatečně, chuť bavit se bude dostatečná na to, aby i ti citlivější návštěvníci skousli víceméně nevážně míněný revival či parodii na všechna ta rádia která bez ustání omílají dvacet až třicet let staré pecky či diskotéky ve stylu bavíme se jak za ČSSR.
Hudebně to nebudou žádné výkony toho si kapela je vědoma  a přiznává to. Nakonec nejsou větší parodií sama sebe skutečné hvězdy české popmusic, které na stejné scéně vystoupí odpoledne a v podvečer a přitom by se nic nestalo, kdyby si už dvacet zpívali jen doma v koupelně?

Jiří Navrátil