S Kamelotem na toulkách

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Hudební scéna, Vydáno dne: 28. 04. 2009

Po posvícení bývá půst. To platilo pro počet návštěvníků úterního (21. 4. v Městském divadle v Žatci) koncertu skupiny Kamelot ve srovnání s koncertem bratří Ebenů. Hudebně ovšem ta hrstka diváků ošizena nebyla. Kameloti byli na turné teprve 51. den a relativně svěží.

Jak tak jezdí po krajích českých a moravských, křtí a propagují svou poslední desku Mořská sůl. V Žatci si za kmotra vybrali svého kolegu muzikanta, žateckého starostu Erich Knoblaucha. Křtilo se pivem Kamelot (žatecká divadelní prkna) a žateckým Lučanem (CD).

Především se ale hrálo a zpívalo a obé za to stálo. Kamelot představil všechny písničky ze své poslední desky a mezi ně včlenil ty, s nimiž dosáhl největších úspěchů a ty které chtěl zahrát, protože o něčem vypovídají. Skupina produkuje takový zemitější „trampfolk“ v němž se mísí drsnější zvuk s romantickými až někdy baladickým texty. Nechybí ani  humor, který ke Kamelotům neodmyslitelně patří.

Ti stateční diváci, kteří přišli do divadla, věděli, na co jdou a na co se těší a jistě nebyli o hudební stránce zklamáni. Zpočátku to ani nevypadalo, že by se na jevišti mohla odehrát mimo té hudební ještě nějaká jiná šou, ale dopadlo to tak, že pro nával smíchu nebyl Roman Horký schopen dohrát a dozpívat svižnou záležitost v jamajském rytmu skladbu Piňacola, jakési Honolulu 2. Aby navodili atmosféru Karibské oblasti, nasadili si muzikanti tmavé brýle a na pódium pozvali i manažera kapely s bezestrunnou kytarkou z roku raz dva. Jeho zaujetí pro „hru“ na tento nástroj uchvátilo a odbouralo nejen publikum ale především kapelníka samotného. Jak by řekli Queeni „Show must go on.“ Kamelotům se v Žatci podařilo naplnit tuto větu beze zbytku.

Ve svých písničkách nás provedli od Chorvatských břehů přes Pálavu až ke Karibiku tak jak se na správné dobrodruhy sluší. Poslouchalo se to příjemně a spontánním potleskem odměňovalo rádo.  Kdyby si skupina nenechala přisvěcovat na publikum, možná by právě podle potlesku hádala mnohem větší návštěvu. Písnička střídala písničku, mezi nimi Roman Horký rozprávěl s publikem (třeba o historii vzniku některých) a nakonec přišlo nepopulární loučení.

Kamelot se nenechal dlouho vytleskávat a odměnil publikum čtyřmi přídavky včetně slavného Honolulu.

Ke koncertu se váže ještě jedna zajímavost. Kamelot se pokouší o zápis do Guinessovy knihy rekordů v počtu odehraných koncertů v určitém časovém období. Aby měli motivaci vsadili se mezi sebou že ten jenž se během šňůry zbaběle oholí zaplatí karton dvacetileté Balantine. Je tedy možné, že si je někde začnou plést se skupinou ZZ Top…A pokud jim to poroste, třeba si je američtí fousáči vyberou v květnu v Praze jako předskokany.

Tímto koncertem se uzavřela série hudebních večerů v městském divadle pro letošní sezonu. Po zkušenostech z nich se můžeme bez obav těšit na další koncerty v té nadcházející.

A spolu s těšeními i naučit se chodit v hojnějším počtu. Na rozdíl od hokejistů muzikanti totiž přesilovky rádi nemají.

 

 

Jiří Navrátil

!