Rudy Linka Trio - spokojenost na obou stranách

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 11. 11. 2008

Po koncertním vystoupení Rudyho Linky a jeho doprovodného dua (kontrabasista Dan Loomis a bubeník Jared Schonig) tvořícího s ním Rudy Linka trio, si může Městské divadlo v Žatci připsat další úspěch. Na pódium nastoupil po Lacu Deczim další československý emigrant světového významu.

Rudy Linka působí z pohledu z hlediště tak trochu Vyčítalovsky, aspoň dík podobným brýlím ale i stejně v pohodě vystupuje. Celé vystoupení probíhalo tak, jako bychom byli někde v jeho domě v USA hosty nějakého večírku. Ostatně při počtu necelých čtyřiceti diváků bychom se tam jistě vešli, stejně jako do jejich minivanu, kam nás žertem zval v narážce na “hojnou” účast. Do divadelní kroniky přesto stručně poznamenal: “Úžasné divadlo, úžasná atmosféra…”

Začal trochu překvapivě, znělo to jako něco, s nadsázkou řečeno, mezi Garry Moorem a Carlosem Santanou, ovšem v podání Rudyho Linky. Neohromoval nějako svou virtuozitou, pouze hrál to “co bylo potřeba” ale poslouchalo se to příjemně. Klasický jazzový gibbon pod jeho prsty vydával příjemné kulaté tóny, občas zabouřil v rifech a k tomu se činili i jeho spoluhráči. K sólům se často dostával kontrabasista Dan Loomis, muž s vizáží nesmělého mládence uměl ale své base výrazně domluvit. Zajímavě fungovala souhra mezi Linkou a bubeníkem Jaredem Schonigem, když oba tvořili jakoby basistova fotbalová křídla hrajíc tváří v tvář.

Linkovo trio pojalo koncert jako přátelskou rozmluvu mezi kytarou bicími a kontrabasem. Každý nástroj si řekl své ale, jestli něco zvlášť utkvělo v paměti, bylo to Schonigovo plácání se dlaněmi po stehnech a zacházení s bicími jako s tamtamy. Při zavření víček ovšem nebylo nic poznat.

To je, ovšem pouze taková perlička svědčící o tom v jaké pohodě se odehrával koncert. Po doznění skladby a potlesku se na sebe muzikanti často dívali takovým pohledem jako by si říkali “Dobrý, tohle se povedlo.”

Měli pravdu, povedlo se jim celé představení a jistě neprohloupili ti, kteří krom toho že, se “odvážili” přijít, si koupili nějakou jeho desku. Třeba tu poslední na níž je mimo jiné skladba s drsným názvem Killer John na počest slavného kytaristy Johna Scofielda. Budou se tak moci alespoň virtuálně vrátit do poloprázdného hlediště žateckého divadla poslechnout si Linku a jeho kolegy ještě jednou.

Možná bychom v Žatci potřebovali taky nějakého zabijáka. Zabijáka strachu z neznámého a masovými médii neprověřeného.

Stalo se v:

Městském divadle v Žatci dne 6. 11. 2008 mezi půl osmou a půl desátou večerní.

Zaznamenal:

Jiří Navrátil.