Písně od PINK FLOYD a Rogera Waterse zazní v Žatci na Dočesné.

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Dočesná, Vydáno dne: 02. 08. 2007

V pátek 31. srpna vystoupí na akci “Žatecká Dočesná 2007” baskytarista, zpěvák, aranžér a producent Filip Benešovský a jeho přátelé. Pořad s názvem "Odvrácená strana měsíce " je poctou legendárním Pink Floyd a Rogerovi Watersovi.

Vystoupení bude mít dvě části. V první zazní zejména průřez tvorbou jmenovaných skupin. Nebudou chybět klasické hity jako "Wish You Were Here" nebo "Shine on You Crazy Diamond". Během večera zazní pasáž z legendární The Wall, se kterou vystoupil Filip Benešovský na Dočesné v roce 2005. Kromě těchto skladeb zazní i novější písně a to jak z dílny Pink Floyd tak i R.Waterse, které vznikaly po jejich rozchodu v roce 1984. V druhé části vystoupení uslyšíte kompletní "Dark Side of the Moon" a to s poměrně značnou dávkou piety. Celé vystoupení má kvadrofonní zvuk a je provázeno filmovými střihy a českými titulky. Podílí se na něm cca 20 muzikantů. Jedno sólo si odzpívá Michal Malátný ze skupiny Chinaski. Pořad "Dark Side of the Moon" začne v pátek 31. 8 od 21:21 hod. V průběhu celého víkendu na Dočesné v Žatci dále uvidíte Karla Gotta, Vladimíra Hrona, Josefa Zímu, Michala Nesvadbu. Dále se můžete těšit na skupiny Le Monde, Pražský Výběr 2, Rangers, Greenhorns, Žatečanka a mnoho dalších.

Přímo od Filipa Benešovského máme k dispozici playlist pro chystaný koncertní projekt "Odvrácená strana Měsíce", který proběhne v rámci jubilejní Žatecké Dočesné 31. 8. 2007. A že je věru nač se těšit :)

Shine on You Crazy Diamond
Learning to Fly
One of These Days
The Gunner´s Dream
Have a Cigar
Wish You Were Here
Who Needs Information
Every Stranger´s Eyes
Terminal Frost
San Tropez
It´s a Miracle
High Hopes
Perfect Sense I. a II. part
Not Now John

a kompletní Dark Side of the Moon:
* Speak To Me
* Breathe
* On The Run
* Time
* Breathe (Reprise)
* The Great Gig In The Sky
* Money
* Us And Them
* Any Colour You Like
* Brain Damage
* Eclipse

přídavky:
Comfortably Numb
Nobody Home 

 

 

Kdo je Filip Benešovský?   ..hudebník - baskytarista, zpěvák, aranžér, producent

Narodil jsem se 10. září roku 1974 v Praze.
Po ukončení základní školy jsem studoval dva roky na SOU Polygrafickém
obor notografie a dva roky obor reprodukční grafika.
Po ukončení jsem odjel do Švýcarska pracovat na tanečním festivalu.
Dále jsem pracoval jako zelinář, skladník, pak jako noční hlídač ve stavebninách.
Tady byl dostatek času na to, abych poctivě cvičil hru na baskytaru.
Napotřetí jsem úspěšně vykonal zkoušky na Konzervatoř Jaroslava Ježka
a v roce 1995 zde začal studovat obor baskytara.
Absolvoval jsem v roce 2000 a získal jsem měsíční angažmá v Zurichu.
  Jako hudebník jsem spolupracoval s mnoha skupinami v oblasti rocku, jazzu, blues a country.
Jmenuji Jaromíra Nohavicu, Václava Zahradníka, Václava Hybše, Zdeňka Bartáka, Modrý pondělí,
Františka Kasla, Marka Dobrodinského, Vláďu Stejskala, Richarda Scheuflera, Ivana Myslikovjana,
byl jsem angažován v původním muzikálu Mandolína a Tamburína Honzy Militkého a Tomáše Marhoula atd.
Působil jsem jako lektor baskytary na prázdinových rockových kurzech 1 2 u Prachatic.
V současné době doprovázím na baskytaru Marii Rottrovou, Neřež, jsem členem Meky bandu (Miro Žbirka revival).
S Jiřím Neužilem skládáme 3. rokem původní autorskou hudbu v oblasti fusion music
ovlivněnou Chickem Coreou a Patem Methenym.
Další aktivitou je aranžmá, hudební a výkonná produkce (spolu s Vítem Sázavským) muzikálu "Malované na skle"
pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích (premiéra - 28.2. 2003).

K mým vlastním počinům patří Jade - Sade revival band, (Jade - fotografie),
představení "The Wall" (viz několik sekcí na titulní straně)
a jsem zakladatelem Václav Neckář & Praštily (V. Neckář revival).
V současné době připravuji vystupování s Romanem Dragounem,
dokončil jsem desku s Ravenem (vřele vám ji doporučuji).

 

FILIP BENEŠOVSKÝ  -  Dělám, co mě baví

16.8.2004

Dělám, co mě baví

Dělám, co mě baví

"Co se týče muziky, a platí to o všem, co v muzice dělám, snažím se najít si v životě podobné lidi jako já - a musím říct, že poslední dejme tomu rok a půl dělám opravdu jenom to, co mě baví," přiznává všestranný baskytarista Filip Benešovský, jehož stylový, hudební nebo chcete-li žánrový záběr zahrnul ve zmíněném období stejně tak moderní folk skupiny Neřež jako elegantní pop Marie Rottrové, progresivní jazz Blue Birds jako revivaly Miroslava Žbirky a Václava Neckáře, remake monumentální floydovské The Wall zrovna tak jako muzikantskou práci na komornějších projektech divadelní hudby a muzikálu. A Filip dodává: "Každý z těchto druhů muziky má jiné vnitřní ambice a každý mě baví. Pokaždé je v něm něco jiného - a to je krásné."


Viděno dírou po suku
První kontakty pražského rodáka Filipa Benešovského s hudbou se neodehrály ani u maminčina klavíru v obývacím pokoji, ani při nekonečně nudných hodinách povinného cvičení na housle, ale na chatě uprostřed brdských lesů. "Týden co týden se u nás na chatě hrávalo, byla to vlastně taková velká kapela - tak osm až deset lidí, my se starším bráchou jsme museli jako jít spát, ale dírou po suku jsme koukali z chaty ven a poslouchali. Ve školce byli potom pochopitelně překvapeni, když jsem tam zpíval: ,... nahnědlá holka dolar na stůl hodila, rozdejte taky Hardymu...' a další podobné věci. Krom toho jsem se poprvé veřejně projevil asi ve čtyřech letech, když jsme s mámou přišli do řeznictví, tam na pultě ležely brejle a já začal zpívat znělku Bakalářů." V útlém dětství to byl právě zpěv, který Filipa zajímal, jemuž se chtěl věnovat, nicméně bez návštěvy hudební školy či podobných institucí. Kytara se přidala až později a navíc jen jako přestupní stanice k vysněné baskytaře. "Strejda jednou přinesl desku Olympicu Marathon, která začíná krásným motivem na jazzbasse, já se ptal, co je to za nástroj, který to hraje, dozvěděl jsem se, že basa, a měl jsem jasno."
První, tak říkajíc opravdu aktivní, muzikantské kroky vzal ovšem Filip opravdu s rozběhem. "Šel jsem do toho fakt po hlavě. Strejda mě vzal ve čtrnácti do kapely, která hrávala takovou new acoustic music, ještě mi nebylo ani patnáct, neměl jsem občanku a už jsme hráli v Německu. Tahle kapela pro mě znamenala také první kontakt s jazzem. Do té doby mě zajímal spíš pop nebo rockové kapely jako Pražský výběr, Stromboli a Queen a najednou se hrály jazzové standardy. Byl to zvrat a fakt je, že cestu k jazzu si hledám dodnes. Připadá mi, že jazz je často hudba plná konstrukcí, kde intelektuálno někdy má navrch oproti přirozené hudebnosti. Navíc mi připadá, že jazzmani si často hrajou sami pro sebe. Neříkám, že jazz nemám rád, ale vyhovuje mi spíš modernější, protože se prostě nedokážu tvářit jako černoch v roce pětapadesát na rohu Pětačtyřicáté nebo Šestačtyřicáté. Mám rád lidi jako Chick Corea, Pat Metheny, David Samborn nebo Scofield. To mi vyhovuje."
První muzikantské zkušenosti přispěly k tomu, v čem měl Filip už beztak jasno, totiž, že právě muzika je to, čím se hodlá zabývat. Odskočil si sice ještě vystudovat grafickou školu, na níž ho přivedl jeho druhý koníček - kreslení, malování (a to především pravěkých zvířat), neboť jak říká: "Kdybych nebyl muzikant, byl bych určitě paleontolog." Ale pak už všechno mířilo jednoznačně k muzice. "Odjel jsem do Švýcarska, kde jsem si pomocnými pracemi na tanečním festivalu vydělal na svou první hlavu Trace Elliot. Pak jsem dělal v zelenině a z toho bylo na bedny. Pak jsem byl skladník, pak noční hlídač, večer jsem přišel do práce, vyvenčil psy a do rána cvičil."

Zpátky do škamen
Vedle řady typických muzikantských zaměstnání, která jak známo, musí plnit jediný účel - nezdržovat, hrál v polovině devadesátých let Filip s výraznou pražskou kapelou springsteenovského ražení Modrý pondělí. Současně také začal v roce 1995 studovat na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka obor baskytara. "Hodně lidí říká, že jim tahle škola nedala v podstatě nic. Já mám naopak pocit, že mi dala hrozně moc, možná občas aniž by o to usilovala. Dala mi možnost objektivnějšího ohodnocení sama sebe po hudební stránce. Když člověk sedí sám doma a cvičí, tak neví. Ale tam se dostane mezi řadu lidí, kteří jsou na tom obdobně jako on. Navíc jsem narazil na vynikajícího profesora Bednáře, neskutečně vzdělaného a moudrého učitele, který mě, prostřednictvím školy hrou v pravém slova smyslu, mnoho naučil."
V letech studií se Filip pochopitelně nespokojil jen s hraním ve školním bigbandu, ale vytvořil i vlastní revivalovou kapelu Jade - Sade Revival Band, především pro barová pódia, a řadu let také spolupracoval s Čechoameričanem Ivo Křižanem. Zaskočil si také do světa více než tradičního popu. "Každopádně to není něco, na co bych byl pyšný, nejsem totiž zrovna bigbandový hráč. Hrál jsem chvilku v orchestru Zdeňka Bartáka, což byl starý, nemocný a docela přívětivý pán. Potom přišlo angažmá u Václava Hybše, přišlo druhý den po tom, co mi tragicky zemřel brácha, kdy jsem byl v totální krizi. Václav to věděl a nepodržel mě ani na minutu. Moc nerad na to vzpomínám."
Svůj hráčský projev a styl ovšem Filip nevybrušoval jen poznatky ze škamen konzervatoře a přibývajícími zkušenostmi instrumentalisty. Je nabíledni, že se ohlížel a ohlíží i po příkladu výrazných světových a tuzemských basistů, jež ho stále inspirují a svým způsobem ovlivňují. "U každého je to něčím jiným. Ze světa je to třeba John Deacon pro neskutečný vkus, neuvěřitelnou snahu posloužit basovými linkami, které bys mohl rovnou tesat do kamene. Hodně mě ovlivnil také Peter Trewavas z Marillion svou invencí, jak je ještě možné vést basovou linku, aby byla melodicky zajímavá, ale byla to pořád ještě basová linka. Z virtuózů John Pattituci svou neuvěřitelnou prstovou technikou, pokorou a vůbec. Z našich musím určitě jmenovat Vladimíra Kulhánka, Richarda Scheuflera, Petra Vavříka nebo Jiřího Veselého."

Mezi Zdmi a dál
Rok 2001 byl pro Filipa Benešovského zajímavý a důležitý z povícero důvodů. Právě počátkem toho roku zazvonil jednoho dne jeho telefon a saxofonista Ivan Myslikovjan přizval Filipa do své progresivní jazzové formace Blue Birds na uprázdněné místo po Richardu Scheuflerovi. Filip tu setrval podnes. Na podzim roku 2001 poprvé Filip realizoval v pražském klubu Futurum svůj dávný sen, kompletní nastudování pinkfloydovského opusu The Wall. "K The Wall jsem se dostal už v pubertě a zaujala mě jako špička snažení artrockových kapel své doby, ale naprosto mě fascinovala především osobností Rogera Waterse. Jeho projev je přesmíru osobní, obdobně jako u Petera Gabriela. Jsou to osobnosti, které jdou ve své upřímnosti dál, než je "zvykem". Jsou to myslitelé, filosofové, což je u nich důležitější než to, že jsou muzikanti. Navíc jsem nalezl řadu paralel mezi Pinkem, respektive Watersem a mnou v osobním životě, podnětech a traumatech."
Takřka zázrakem, bez výrazných finančních injekcí a s nezištnou účastí muzikantů včetně Gumy Kulhánka, uvedl Filip The Wall na scéně Futura, Další, tentokrát už velmi grandiózní, inscenace proběhne 15. srpna letošního roku na plzeňském Náměstí Republiky. Očekáváno je na deset tisíc lidí, kteří zdarma shlédnou jedno z nejzásadnějších děl rockové hudby vůbec. Na nastudování se vedle Filipa podílejí třeba kytarista Jan Militký, už zmíněný Guma Kulhánek, klávesista Jiří Neužil, Jakub Doležal a bezpočet dalších. Tím jsme ale předběhli čas až do budoucnosti, byť blízké. Mezi dvěma Zdmi se udála ještě řada dalších důležitých momentů na muzikantské dráze Filipa Benešovského. Tou první byla dvouletá spolupráce se zpěvačkou Marií Rottrovou v době, kdy se této jedné z nemnoha vkusných stálic českého popu producentsky věnoval Zdeněk Vřešťál. "Se Zdeňkem jsme byli sousedi, alespoň co já pamatuji, bydlel v Grafické ulici jako já. Musím se přiznat, že Nerez jsem moc neposlouchal, ne že by se mi nelíbil, naopak, ale byl jsem spíš vysazený na jinou muziku a k Nerezu se moc nedostal. Takže se Zdeňkem jsme se znali hlavně z mlékárny, kam jsme oba chodili. Jednou mi nabídl, abych šel hrát s Marií a jsem moc rád, že se to stalo, protože je to neobyčejná dáma a k tomu výsostná profesionálka. A po čase se mi ozval Vítek Sázavský, řekl mi, že v kapele Neřež došlo ke změnám, a že když už hraju s Marií, mohl bych hrát i s nimi v kapele Neřež. To bylo na samém začátku loňského roku."
Po ukončení spolupráce s Marií Rottrovou, u níž po Zdeňkovi Vřešťálovi převzal producentské žezlo její syn Vít Rotter, je v současné době Filip členem kapel Blue Birds a Neřež, se kterou právě dokončil nové album Dvakrát měř a jednou neřež. Tu a tam si zaskočí zahrát do revivalů Václava Neckáře a Miroslava Žbirky, natáčí aktuální album s Ravenem, s nímž by se v budoucnu mohl začít objevovat i na jevišti. Věnuje se i pedagogické činnosti a společně s Vítem Sázavským i činnosti producentské. Z této spolupráce vzešla třeba českobudějovická inscenace populárního zbojnického muzikálu Malované na skle. Nejedná se ovšem o jediný Filipův výlet do světa tří múz, světa muzikálu. V Plzni se podílí na představení Mandolína a Tamburína, v Praze pak na chystané inscenaci pod pracovním názvem Irma. K tomu všemu, co Filip Benešovský momentálně dělá a co ho baví, nutno připočíst ještě neutuchající zájem o grafiku a design, díky němuž každý z jeho nástrojů musí vedle kritérií technických naprosto neoddiskutovatelně splňovat i kritéria estetická. A také přiznání, že: "Čím jsem starší, tím víc ve mně příroda, když třeba přijedu na chalupu, vzbuzuje neskutečnou lahodu."


Baskytarista Filip Benešovský se narodil 10. 9. 1974 v Praze. Je absolventem Konzervatoře Jaroslava Ježka. Působil ve skupinách Modrý pondělí, Jade- Sade Revival Band, v doprovodné kapele Marie Rottové. V současnosti je členem Blue Birds, Neřež, revivalů Václava Neckáře a Miroslava Žbirky, je ústředním aktérem českého nastudování rockového divadla The Wall. Věnuje se také divadelní hudbě, produkci a pedagogické činnosti.

Nástroje
Yamaha TRB 5
Marshall MK II, Super Bass
Fender Bassman 130
nestandardní box David Eden 2x12" 212XLT + Horna a bas reflex


Psáno pro: časopis Muzikus 2004/07

Autor: Ilja Kučera ml.

 

 

Více na : http://www.filipbenesovsky.cz/