Šest tanečních hodin v šesti týdnech - Oldřich Kaiser a Chantal Poullain.

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Dočesná, Vydáno dne: 10. 05. 2007

Městské divadlo Žatec uvede ve středu 13.června novou inscenaci "Šest tanečních hodin v šesti týdnech", ve které hrají Oldřich Kaiser a Chantal Poullain. Světově proslulí divadelní hit napsal Richard Alfieri, který má na kontě již mnoho různých seriálů a naučných pořadů. Příběh divadelní hry pojednává o opuštěné Lily Harrisonové, která si najímá učitele tance, aby ji naučil swing, tango, valčík, foxtrot, ča-ču a moderní tanec. Diváci se mohou těšit na strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději. Začátek nové činohry je žateckém divadle naplánován na 19:30 hod.


překlad Pavel Dominik
režie Zdeněk Dušek
scéna Jaroslav Máčal
pohybová spolupráce Rastislav Letenaj
kostýmy Kateřina Hájková
asistentka režie Marie Krbová
světla a zvuk Tomáš Dvořan, Michal Brodec a David Zelinka


nositele autorských práv k dílu zastupuje Aura-Pont, divadelní a literární agentura, Radlická 99, Praha 5
v inscenaci zazní hudba
Swing — Bei mir bist du schön / Sestry Andrewsovy
Tango — Blue Tango / Leroy Anderson
Valčík — Abends in Wien / Karl Schmidt-Fodor
Foxtrot — Blue Moon / R. Rodgers; L. Hart; voc. Michael Franic
Čača —
Moderna — Surfin’ U.S.A., God Only Knows / Beach Boys

květiny dodává Metamorphosis
inscenace vznikla také zásluhou grantu, který Divadlu Ungelt udělilo hlavní město Praha, a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

české premiéry 19. a 20. května 2006 v Divadle Ungelt

  

 

Richard Alfieri
Narozen 9. dubna 1952 na Floridě. Po promoci na Yale studoval v New Yorku u legendárního herce a pedagoga Sanforda Meisnera, jednoho z průkopníků metody Stanislavského na americkém území. Už na studiích si přivydělával jako filmový a televizní scénárista, což zůstalo jeho hlavním zaměstnáním do dnešních dnů. Na kontě má mimo různých seriálů a naučných pořadů i sedm celovečerních filmů, z toho tři televizní. Na několika dalších se podílel jako producent nebo herec. Jeho nejčastějším filmovým spolupracovníkem je režisér Arthur Allan Seidelman. I když za svůj dosavadní život, vyplněný poctivým scénáristickým řemeslem, nasbíral různé ceny a ocenění (z nichž nejvýznamnější je zřejmě nominace na Emmy za práci na dvouhodinovém pořadu Normana Leara I Love Liberty, který vznikal k 250. výročí narození George Washingtona), Šest tanečních hodin v šesti týdnech je prvním dílem, které vydobylo svému autorovi skutečně mezinárodní uznání.

Rozhovor s Oldřichem Kaiserem (zaznamenal Milan Hein)
Oldřichu, co tě přimělo k tomu, že jsi přijal moji nabídku?
Momentálně hraju v jedné Albeeho hře a šukám v ní kozu. Už mě to unavuje. Potřebuji si od ní odpočinout. V Ungeltu jsem za 10 minut pěšky…
To jsou tvé hlavní důvody?
Jo. A taky se mi zachtělo zahrát si s Chantal. Většinou hraju s Lábusem a ten děsně prská. Chantal neprská a je na ni hezčí pohled.
Hraješ příslušníka menšiny, člověka, který se od většiny liší.
A v čem se liší, prosím tě? Takhle nepřemýšlím, to mě ani nenapadlo. Funguje jako každý jiný. Pracuje, miluje … A to je podstatné, ne? Aby měl člověk někoho rád, a je úplně jedno, jestli ženskou, chlapa, psa či kozu.

Jak to všechno začalo…
„Stalo se to v hotelu Don Cesar. Taková obří růžová budova na jedné floridské pláži, kýčovité věžičky, načančané palmy – a pompézní staromódní tančírna. Chtěli jsme tu oslavit matčino uzdravení, právě se zotavila z nemoci, která se jí málem stala osudnou. Byli jsme jen tři. Já, ona a její muž.
A protože se ti dva spolu seznámili na tanečním parketu, nedali pokoj, dokud jsem nesouhlasil, že se zajdeme podívat do té nabubřelé tančírny. Sami sice na tanec ještě neměli ani pomyšlení, matka byla ještě příliš slabá, ale byli zvědaví jako malé děti. Nemohl jsem jim tu radost pokazit.
Ze začátku jsem si nevšiml ničeho zvláštního. Průměrná kapela podávala rutinní výkon, páry se vlnily na parketu… Něco tu ale přece jen nehrálo. Pak mě to trklo.
Všechny ženy tančily s nepoměrně mladšími partnery. V celé místnosti nebyl jediný starší muž. Začalo mi vrtat hlavou, kde je asi starouškům konec. Jsou snad mrtví? Nebo čekají doma, až se jejich ženy společensky vyžijí? Jak jsem sledoval ty nesouměrné páry, postupně jsem si uvědomoval, že jsou si ti lidé velmi, velmi blízcí. A pohled na ty pečlivě upravené starší dámy, co se ze všech sil snažily vzdorovat neúprosné síle stáří a najít v tanci svou bývalou krásu a ladnost, mě opravdu hluboce zasáhl. A myšlenky se mi samy od sebe rozběhly…
Nejdřív jsem si říkal, že bych mohl napsat scénář, který by vycházel z toho prostředí, ale pak přišel ten nápad s hodinami tance – použít vždycky jednu jako základ scény – a hned jsem věděl, že to bude skvělá divadelní hra.“

A jak to bylo (a bude) dál…
Slova o „skvělé divadelní hře“ byla opravdu prorocká. Premiéra 29. 5. 2001 v komorním Los Angeleském divadle The Geffen Playhouse sice nevyvolala žádnou zvláštní senzaci (ostatně, co dnes v divadle vyvolá?), ale postupem času si titul získal značnou popularitu. Hra se rychle šířila, především po menších divadlech, skutečný zvrat ale nastal až v říjnu roku 2003. Tehdy hra vstoupila na Broadway – což je vždy zkouška ohněm.
I když inscenaci v Belasco Theatre přijala odborná veřejnost spíše rezervovaně – kritici kusu vyčítali především jistou schematičnost a předvídatelnost – publikum si ji doslova zamilovalo. Mimo jiné i pro strhující výkon Marka Hamilla (ano, vzpomněli jste si správně, opravdu se jedná o legendárního Luka Skywalkera ze Spielbergových Hvězdných válek), který svou příležitost ke come-backu na scény nejproslulejší divadelní ulice světa využil do poslední repliky. A jeho herecká partnerka Polly Bergenová se nemohla nechat zastínit…
Od fenomenálního broadwayského úspěchu putuje hra křížem krážem celým světem, divadelní diváci ji mohli spatřit ve všech koutech Ameriky, v Austrálii, Rakousku, Švýcarsku, Německu (zde se díky 25 různým nastudováním stala nejhranějším titulem za posledních třicet let!), a dokonce i Izraeli, Japonsku nebo Lichtenštejnsku. Vy ji dnes večer uvidíte v české premiéře.
O nebývalé popularitě Šesti tanečních hodin v šesti týdnech svědčí i to, že v současné době vzniká podle autorské úpravy dramatu v produkci společnosti Universal Pictures celovečerní film. Režie se ujal Arthur Allan Seidelman, stálý Alfieriho souputník, který byl podepsán i pod oběma výše zmíněnými divadelními uvedeními, hlavní role ztvární hollywoodské hvězdy Rupert Everett a Shirley MacLaine.

  

A co na svůj úspěch autor?
„Taková věc se asi podaří jen jednou za život. Ale myslím, že docela chápu, proč ten text promlouvá k lidem tolika odlišných kultur. Je přece především o hledání toho společného.
Ty dvě postavy jsou skálopevně přesvědčené, že nikdo už do jejich života nemůže nic přinést, na první pohled jsou povahově zcela odlišné, mají rozdílné hodnotové zázemí… I přesto se ale dokáží nakonec otevřít a navázat opravdu hluboký vztah. Taneční lekce jsou metaforou pro předávání životních zkušeností, které mezi těmi dvěma lidmi probíhá. Myslím si, že to je naprosto univerzální poselství.
Ale nejvíc mě na tom všem stejně baví, že můžu říkat, že moje hra měla premiéru v Lichtenštejnsku. Nikdy bych se nenadál, že někdy v životě napíšu něco, o čem tohle budu moct prohlásit.“



Oldřich Kaiser, Chantal Poullain


Chantal Poullain, Oldřich Kaiser


Oldřich Kaiser, Chantal Poullain


Oldřich Kaiser, Chantal Poullain


Chantal Poullain, Oldřich Kaiser


Chantal Poullain, Oldřich Kaiser


Chantal Poullain, Oldřich Kaiser


Chantal Poullain, Oldřich Kaiser


Oldřich Kaiser, Chantal Poullain


Chantal Poullain, Oldřich Kaiser