Jarní tání s Honzou Nedvědem a kapelou.

Autor: Karel Fiala <fiala(at)centrum.cz>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 27. 03. 2006

Jaro je konečně tady, příroda i my lidé se po těžké zimě vzpamatováváme a s tím vzpamatováváním nám 29.3. v Městského divadle v Žatci pomůže Jan Nedvěd.

Je ten nejpovolanější.O jaru a přírodě ví Jan Nevěd své. Jedna z jeho písní se jmenuje Jarní tání. Napsal ji před dávnými lety, kdy mu ještě příslušelo označení tramp.

Jan Nedvěd je původně trampský autor se silným smyslem pro melodii. Svůj um si brousil v písničkách o přírodě, trampování, trochu se ve svých textech zasníval, protestoval. V prvopočátcích ve skupině Toronto (s ní získal autorskou portu za píseň Kamarád) a později v legendární skupině Brontosauři. Mimo jiné byl se svými spoluhráči z Brontosaurů součástí skupiny Spirituál kvintet. To byla pro Jan Nedvěda i Brontoasuary velká škola.

Na desce Na kameni kámen je Jan Nedvěd uveden jako vedoucí skupiny. Což byla pravda, protože texty, hudbu i aranže vymýšlel - až na pár výjimek on..

V jeho písních z Brontosauří éry je hodně patosu, sentimentu, romantiky, lásky k přírodě upřímné naivity. Ale poslouchají se právě pro tu upřímnost i příjemné vícehlasy a sólový zpěv Zdeny Tichotové příjemně i po dvaceti a více letech.

Bohužel Brontosauři nepřežili víc než vydání prvního alba Na kameni kámen, druhé album Sedmikrásky nahrávali už jako Brontosauři spíše formálně. Ke konci osmdesátých let přestal Jan Nedvěd účinkovat i ve Spirituál Kvintetu.

Z Bronotoasuří éry zůstala po Nevědovi spousta písniček, které úplně nejlíp vyzní v prostředí které jejich vznik inspirovalo.U táborových ohňů polesích a ve skalách, na březích řek a potoků…

Normální doba přinesla potvrzení správnosti úvahy Jiřího Černého ve sleevnotu k jednomu zpěvníku Brontosaurů:

“Za normálních okolností by se stal Jan Nedvěd uznávaným hitmakerem.”

Stalo se. Jeho písničky v devadesátých letech, již v normální době, opustily nadobro přírodu a začaly opěvovat lásky a city, Jan Nedvěd se potácel od manželství k manželství, a nepoučen pěl o lásce dál. Devadesátá léta z něj učinila opravdu hitmakera, přijatelného pro široké publikum, naslouchající spolu s ním stejným uchem střednímu proudu. Ocitl se tehdy na jedné palubě s Gottem a Vondráčkovou .Jedno publikum ztratil, druhé získal.

Jeho samostatné koncerty kazilo jeho moralizování, jeho milostným písním už dávno neslušel patos a naivita písní trampských.

Jan Nedvěd je člověk stvořený pro kapelu. Jeho občasné koncerty se skupinou Příbuzní, jejíž repertoár také psal on, bývaly o třídu výše.

V současné době opět vyráží s kapelou jejímž vedoucím je syn jeho bratra, Vojta, který už má s hraní se strýcem zkušenost z Příbuzných.

A že to myslí Jan Nedvěd s návratem na podia v této podobě vážně, svědčí i skutečnost, že je uveden v programu Folkového kvítku, tradičního festivalu pro folkové naděje i pokročilé folkaře konaném na Konopišti..

Tam by mu totiž mnohé z jeho hříchů, které minimálně nevadí popovému publiku, rozhodně neprošly a se zlou by se potázal.

I když se z mnoha důvodů Brontosauři éra vrátit nemůže, je naděje, že na pódiu v Žatci uvidíme Honzu Nedvěda tak, jak jej máme spíše rádi.

Mohli bychom se sejít my pamětníci Nedvěda trampa (Hráz, Jarní tání, Franky Dlouhán) i fanoušci milostných a popovějších písní (Podvod).

Spíše pro nás pamětníky to bude sázka do loterie, ale už jen za ten návrat si zaslouží Honza co nejplnější sál.

Tak nezapomeňte: 29.3.2006 v 19:30 sraz s Honzou a kapelou v Městském Divadle Žatec.

Jirka Navrátil