Dopis pro Jarka.

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 20. 12. 2005

V pátek 16.12. zpíval a hrál v městském divadle v Žatci sám Jarek Nohavica.A že to stálo za to o tom nepochybují ani ti, co se nedostali.V souvislosti s jednou nedokončenou písní nás vyzýval, abychom mu poslali nějaký nápad a připsali i pár slov o tom, jak se nám to jeho hraní líbilo. Může být že bychom mu napsali i tohle:

Ahoj Jarku!

Je za pět minut půlnoc. Před necelými třemi hodinami jsi zahrál poslední tón ,zapíval poslední slabiku a rozloučil s námi. Jak jsi tam stál na pódiu blaženě přivřené oči rozevřenou náruč vychutnávaje potlesk, podobal ses muži, který se uprostřed řeky nechává masírovat proudem. Užíval sis po právu, protože ty necelé dvě hodinky na barové stoličce jsi se staral o to, abychom si my užívali tebe.Bylo to svým způsobem novátorské představení. Poprvé jsi použil světel i za jiným účelem než aby a tě bylo vidět. Sotva jsi rozbrnkal první akordy Komety zaplavil prostor kolem tebe roj světelných hvězdiček.Takto příjemně naladěni očekáváním dalších P&P (perel až ptákovin ) jsi nás vychválil jak jsme inteligentní a hezké publikum a nutno říci, že to umíš. Jako mnohá jiná publika i my jsme ti to uvěřili. Víc než jiným tvým kolegům. Všimli jsme si že pracuješ i se zvukem. Nebylo jich moc ale přeci jen se nějaké zvukové efekty objevily. Zesílený či nahalovaný zpěv.Bylo to zajímavé, ale i bez toho by to pořád byly ty písničky kvůli nimž jsme přišli.

Začal jsi asi tak trochu na jistotu serií osvědčených písní, třeba Sarajevo v kombinaci s novinkami, lze li novinkou ještě nazvat Babylon z posledního alba. Když zpíváš Sarajevo, reflektory ani jinou barvou než rudou svítit nemohou. I když je to spíš milostná píseň. Všichni jsme asi nepoznali, ale my co jsme kdysi zkusili brnknout nějakou tvou písničku jsme byli hned doma, když jsi začal jmenovat ty akordy: C# dim Cmaj Dmi7 Bosanova. Cukrářská k tomu. Tu prý jsi napsal svému kamarádovi jako svatební dar. No ano, trochu jsi nás musel přemlouvat abychom se přidali, ale nakonec jsi nás pochválil.

Plebs blues jsme už dlouho na koncertě neslyšeli, v Žatci snad nikdy. Znělo to zajímavě, ale tvé podání proti desce trochu ztrácelo. Možná, když už jsi to zpomalil, mohl jsi to hodit ještě víc do blues… Přišla řada na heligonku. Ostravo - to je přesně písnička jako stvořená pro tvou heligonku a tvé město. Slezský lidový tanec ti třeba za 100 let zařadí po bok Janáčka a tvůj text k ní se možná objeví v čítankách. Jistě, dnes se sice ještě píší výmluvnější texty než tata, mama, baba, ale mnoho jich už není. Petěrburku, ač původně kytarové písni heligonka sluší neméně. Koho by to napadlo ještě na sklonku v minulého století. Když už jsi zase přeběhl ke kytaře, koncert už musel být zlomen do druhé půlky, ale v zápalu příjemně ubíhajícího večera jsme to neřešili. Co taky řešit, když jsi se odhodlal nezapomenout zahrát “Zatím co se koupeš”. Erotickou písničku z dob umakartových jader a tvrdých spart. Mladší ročníky pro něž Píseň o ženách byla evidentně premiérou a objevem, jsi rozřehtal stejně jako když byly cifry v ní aktuální. Jak se tomu říká? Nadčasovost? Historie se mění a ženy se opakují. Ragby, tak to je další návrat do osmdesátek, kdy jsi to běžně hrával se vší parádou. Jarek Nohavica jako mladý ragbista, to by byl klip. Zítra ráno v pět. Pohlazení. Jestlipak se ještě hraje ta hra, pro niž jsi to napsal? Dance makabre o šesti milionech srdcí co vyletěla komínem. Proč není hudební výchova součástí dějepisu?

Jak vidíš vyzobávám jen ty písničky na které si vzpomínám a tuším, že tak nějak přibližně v čase šly za sebou. Ale písniček bylo hodně, potlesku ještě víc a jestli sis to vezl po té “déjedničce” domů do Ostravy se západním větrem v zádech, tak věz, že jsme ti ho schválně naložili plný kufr. To je za ty písničky. Za ty co zazněly i za ty co nezazněly a třeba zazní příště. Třeba ta o plastikových kyjích co s nimi zase bijou děti, někteří by ale asi pískali…iluze o inteligentním publiku by vzala za své. Nebo Darmoděj, Bláznivá Markéta. A taky Píseň spokojeného člověka. V té je o nás Češích řečeno vše. Ale to bys musel hrát ještě teď a to už dávno, dávno, dvanáctá hodina odbyla. Ale vždyť si to můžem všechno pustit doma a vzpomínat na páteční večer a zpívat si s tebou třeba jako když jsme si zpívali: Pam páda pam pam pa dáda anebo tuhle: Jdou po mně jdou jdou. Třeba si to zpíval uprchlý trestanec Čabrada ve Francii…

Dnes ráno až vstanem nepustíme žádného Mistra Rybu. I když jsou vánoce na spadnutí. Pustíme si přítele Jarka s nímž jsme se páteční večer setkali. Až budeme někdy vzpomínat na tento pátek, vybaví se nám orkán a Jarek Nohavica v po střechu nabitém a příjemně naladěném divadle.Vítr přinesl, vítr odnesl. tak zase na dalším severočeském turné na viděnou a na slyšenou.

Jak zpívá Kapitán Kid. ”No to se ví zase se sejdem…”

Za tvé Žatečany

Jiří Navrátil