Laco Deczi a NewYork celula v Žatci

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Koncerty, Vydáno dne: 19. 05. 2005

Při zkušenostech s návštěvností kulturních akcí v Žatci nebyly příliš optimistické vyhlídky na počet diváků na očekávaném koncertě skupiny Newyork celula Laca Decziho.Kdo se domníval že se v úterý večer bude v Městském divadle v Žatci bát osamocen s hrstkou diváků byl velmi překvapený.Do divadla jich přišlo necelých 200.

Laco Deczi je americký trumpetista slovenského původu hovořící výbornou češtinou.V roce 1985 odešel do spojených států když se předtím stačil nesmazatelně zapsat do historie československého jazzu.

Za mořem sestavil kapelu s níž objíždí štace momentálně po české republice.

Rytmiku v ní obstarává Deczi mladší (Vajco) na bicí a fenomenální baskytarista Steve Clark.Lacovu trubku pak na klávesy doplňuje a podmalovává Walter Fischbacher.

Samotná muzika která po dvě hodiny vibrovala z reproduktorů do slušně naplněného divadelního sálu je téměř nepopsatelná.

Může se zdát dnes po 25 letech zpozdilé hovořit o jazzrocku ale hudba skupiny Neywork celula jazzrock připomínala.Nebyla to ale jen jazz–rocková zvukomalba jak jsme ji znali v sedmdesátých letech.Byla to neuvěřitelná směs vlivů,zvuků a zdroj energie.

Místy se zdálo jako by si každý muzikant jen hrál své sólo svůj nezávislý part ale přitom to dávalo dohromady smysl, lze-li to tak říci.

Úvodní skladba rozjela téměř latinskoamerické rytmy.Laco Deczi se svou trubkou v rychlých intervalech jakoby přifukoval do ohně a zároveň chrlil plameny.Teprve ve třetí skladbě kapela zvolnila tempo a zahrála cosi co by se snad dalo pojmenovat The long lazy river časté to téma jazzmanů na březích Mississippi.Decziho skladby se jistě nějak jmenují ale jejich názvy Deczi neuváděl a ani to nebylo třeba.

Na chvíli jsme si vychutnali decziho dlouhé tóny a dostali čas k nadechnutí před další hudební smrští.

Velmi důležitým členem kapely je klávesista Walter Fischbacher.jeho klávesy si velice rozuměly s Lacovou trumpetou a často se stávalo že jsme zřetelně slyšeli trumpety dvě.

Z jeho hry bylo poznat že má rád latinu a místy působil jako by někdy hrál se samotným Carlosem Santanou.Při nástupu do druhé půle koncertu vyloudil ze svých kláves zvuky přpomínající bájnou éru Pink Floyd z počátku sedmdesátých let.

Laco se často vzdaloval do ústraní.Jen si tak stoupnul stranou za kapelu a nechal chlapce ať si hrají a ti hráli.Jak páni bozi.(Křesťané odpustí.)Kapelník si hrál s publikem jako kočka s myší Když už měl pocit že se publikum namlsalo jeho trumpeťáckých ohňostrojů stáhnul se a po třeba i několika minutové odmlce se vrátil a zase to rozpálil.

Laco je známý vypravěč a tak nás pobavil historkou jak za jejich basákem přišel v Dolném Kubíně nějaký Slovák s tím že mu udělá basu.Laco to přirovnal k nabídce Albánce který vám slíbí postavit počítač.Muzikanti to brali jako vyvedený vtípek ale po několika měsících přišla ze Slovenska baskytara, která prý pětkrát předčila americké basy Steva Clarka.

Slovenská basa mu šla k duhu a kdoví zda nebyla očarovaná.Samozřejmě že hrál všecko jak má správný basák hrát ,ale on hrál mnohem víc.Basa v jeho rukou se proměňovala místy v sólovou kytaru a Steve ji uměl dokonce i rozezpívat.

Mladší Deczi ,Lacův syn s vtipně znějícím jménem Vajco byl za bicími nenápadný jen opticky.Nepředváděl žádné oslnivé kousky ale jeho hra stála za to soustředit se chvíli jen na bicí a jakoby si ostatní nástroje odfiltrovat nebo zeslabit.Jeho bubenický styl připomínal spíše rockového bubeníka možná to způsobil i skvělý zvuk jeho bicích.První sólo které, předvedl nebylo sólo bubeníka který předvádí jak rychle se do toho dá mydlit.To byla souhra velkých bubnů s činely a jemná práce s paličkami,on nebubnoval ,spíše jakoby hrál nějakou melodii.Jakoby maloval zvuk.Jeho otec vysvětloval že s nimi hraje teprve krátce protože měl svůj vlastní klub a hospodu a mimoto hrál s Al Di Meolou…

Laco Deczi hrál v Evropě i za mořem s řadou uznávaných muzikantských osobností a o tom že osobnost je především on sám nemůže být pochyb.

Vynikající hudební zážitek velice slušná návštěva,i když žateckých návštěvníků byla sotva třetina a převažovali návštěvníci z okolních měst a obcí. Na úterní koncert Laca Decziho se bude v Žatci a okolí dlouho vzpomínat. A přesvědčivý důkaz toho že se vyplatí objednávat kvalitní hudbu ačkoli je to hudba zdánlivě na okraji hlavního hudebního proudu.

Jiří Navrátil

Fotografie z vystoupení najdete ve fotogalerii.