Hrdá Bára Hrzánová a její Budžes

Autor: Jiří Navrátil <(at)>, Téma: Činohra, Vydáno dne: 06. 05. 2005

Městské divadlo v Žatci stojí už pěknou spoustu let ale takových představení jako Hrdý Budžes se tady za celou jeho existenci mnoho nehrálo. Při vší úctě k dvěma živým hereckým kolegům Báry Hrzánové a dvěma loutkám bylo představení jejím velkým one woman show.Vlastně spíše šou malé holčičky.Původně to mělo být opravdu přestavení jedné ženy ale sama představitelka hlavní role si vyžádala ještě dva kolegy,pro lepší pocit.

Představení začíná malou pantomimickou etudou (za doprovodu dobových revolučních písní)o tom jak v roce 1964 přišla na svět holčička Helenka.Poté se za bílou plentou objevuje stín lyžaře obtěžkaného kufrem a za pár vteřin se objeví na jevišti.Postava v kabátě, kulichu, s papundeklovým kufrem na krku a školní taškou na zádech.To už jsme se posunuli v čase k Vánocům 1972 .V tomto bodě vytryskne gejzír neuvěřitelných monologů děvčete, které komentuje své dětské problémy a problémy dospělých tak je v životě potkává a vidí svýma osmiletým očima.Protože před ní doma netají svůj pohled na tehdejší dobu, děvčátko úsměvně ale upřímně komentuje dobové reálie.Tuší že takové pojmy jako komunista rusák a Husák jsou něco velmi škaredého.Slouží ji nechtěně jako jakýsi etalon.Z jedné básně kterou zaslechla si vytvoří hrdinu - hrdého Buďžese který vytrval a nezradil.A ten ji pak provází celým představením až k hořkému poznání že, žádný Budžes neexistuje,že je to jen přeslechnuté spojení slov “..a hrdý buď žes vytrval”.Pochopí,že existuje strašně moc nespravedlností ve světě dospělých,kterým nerozumí ale vůbec se jí nelíbí.Bára Hrzánová v hlavní roli se na dvě hodiny dokázala proměnit v  osmiletou až devítiletou holčičku a to až tak že její komentáře ,proslovy ,gesta a pohledy,vyvolávaly salvy uvolňujícího smíchu.I její kolegové na jevišti hráli přesně to co bylo třeba v ostatních postavách od prarodičů po herecké kolegy její matky,herečky okresního divadla.Sama herečka ještě hrála,či spíše dabovala Helenčiny spolužáky.

Zajímavý režijním prvkem bylo použití loutek,které vodili a mluvili Bářini kolegové.

Výpravně je to hra velmi nenáročná.Jevišti dominuje cosi jako veliká transportní bedna,která nepředstavuje nic konkrétního ale zároveň tvoří kulisy,v nichž se herci převlékají a po nichž lezou.Představení jede v tempu od začátku do konce a vlny smíchu se přelévají jevištěm.

Nejedná se ovšem o žádný dívčí románek ale tvrdou satiru toho jací jsme byli v počátcích Husákovského období socialismu.Nazíráno očima žákyně druhé třídy.

Když Bára Hrzánová říká v roli “ to musí být ještě něco horšího než rusák nebo komunista” myslí to setsakramentsky upřímně.

Autorka knihy a divadelní dramatizace Irena Dousková se nechala do jisté míry inspirovat vlastním dětstvím, protože její matka bývala herečkou v příbramském divadle. Hlášky které znějí v představení se dnes už sice mohou říkat veřejně a občas říkají ,le smích který tryskal z hlediště při podobných hláškách se nápadně podobal smíchu publika před rokem 89 při odvážných narážkách na tehdejší poměry.

Ovšem právě pohled dětských očí interpretovaný herečkou,která ví o čem hraje a mnohdy to vlastně ani nehraje, dělá z toho představení vynikající zážitek, který nemá obdoby.

Přesvědčila nás na naše vlastní oči, že Cenu Thálie kterou za svůj výkon v tomto představení získala, si stoprocentně zasloužila.

Na pozadí aktuálních událostí posledních dnů a týdnů, toto představení dostalo další netušený rozměr.Na reakcích diváků to bylo poznat.

Přestavení nemá skoro žádnou chybu ale jedno malé vylepšení by mu neublížilo.Kdyby alespoň jedinkrát pozvali na představení pana předsedu českých komunistů, jistě by to nevydržel s nervy povstal by uprostřed hlediště a zvolal by.”Tamhle je nějaký primitiv vyveďte ji!”.

Tohle přestavení je nade všechny učebnice dějepisu.

Pro ty kteří představení neviděli ani v televizi jedna dobrá zpráva Supraphon toto představení vydal v roce 2004 na CD.Doplněné o dobové revoluční písně.

Jiří Navrátil

Fotografie můžete shlédnou ve fotogalerii.