Jitřenka baví děti přes padesát let

Autor: Jitka Hodasová <(at)>, Téma: Z tisku, Zdroj: ŽN-11/05, Vydáno dne: 17. 03. 2005

Když se řekne Jitřenka, téměř každý Žatečan ví o co jde. Není divu, vždyť divadelní soubor, který baví především děti, ve městě s desetiletou přestávkou existuje už od roku 1952. Středeční večery patří v budově, kde Jitřenka hraje, divadelním zkouškám, tak jsem se jeden večer byla za umělci podívat. Ze setkání vznikl jednak rozhovor a jednak jsem se také mohla podívat do zákulisí divadélka na prostory, kde odpočívají loutky i kulisy, pokud právě nerozdávají radost a potěšení těm nejmenším. Bohužel právě ty prostory jsou v případě žatecké Jitřenky v žalostném stavu, který si jistě tento kulturní stánek nezaslouží.

 

A právě kolem tohoto tématu se neustále točilo povídání se členy souboru, za který hovořila

Doris Černíková.
Víte, už nás přepadá takový stav beznaděje, co se týče zvelebování a úprav divadélka, jehož budova patří městu. Za osm let,co jsme obnovili činnost souboru, se zde vyměnil pouze kousek podlahové krytiny a část střechy, kterou zatékalo do místnosti, kde máme skladované loutky. Veškeré revize ať už plynového topení či elektrických obvodů dopadly katastrofálně, přesto se nic neděje. Sociální zařízení je rovněž v hrozném stavu. Divadlo by si zasloužilo celkovou rekonstrukci. Chápu, že na to v současné době radnice nemá peníze, ale dalo by se opravovat i postupně, ale zdá se mi, že chybí zájem, což je škoda.



Jitřenka

 

Kolik vás v souboru je a jak jste se vůbec ke hraní dostali?

 My jsme tenkrát před asi osmi lety s kolegyní přišli za herci, co zkoušeli tady dole představení pro dospělé, ti nás nechtěli a řekli nám, ať si to zkusíme s pimprlaty nahoře. A tak jsme to zkusily a zůstaly u toho dodnes. Oslovili jsme i původní členy souboru a přidali se k nám manželé Bajborovi. Dnes je nás asi patnáct, máme holky na mateřské dovolené, střídáme se mezi sebou, protože všichni máme rodiny a zaměstnání, tak se to musí skloubit dohromady. Snažíme se sem vodit naše děti a tak vychovávat novou generaci.

 

Loutky a kulisy si vyrábíte?

Ne, Jitřenka původně patřila šroubárně a právě její zaměstnanci tady vytvořili široké zázemí kulis i loutek, těch je tady kolem 160, některé pocházejí z padesátých let minulého století a byl je tady obhlížet dokonce i současný ředitel Národní galerie Milan Knížák, že by je odkoupil do své vlastní sbírky, dá se říci, že se jedná o vzácené kulturní dědictví. My jsme schopni si ušít některé kostýmy a popřípadě něco opravit. Nově jsme si koupili pouze loutky k představení O Červené Karkulce.

 

Kolik pohádek máte v repertoáru?

Máme hodně těch klasických jako O perníkové chaloupce, Sůl nad zlato, O Červené Karkulce, ale pak i další třeba i s modernější ekologickou tématikou jako jsou Dračice. Celkem jich je něco kolem pětadvaceti.

 

Jezdíte hrát i jinam, ven ze Žatce?

Máme už několik pravidelných akcí například v Měcholupech,Bítozevsi, Žiželicích. Jedná se především o mikulášské nadílky, nebo vánoční besídky. Máme ale mezi divadelníky mnoho známých, kteří by rádi přijeli hrát i do Žatce, ale neodvažujeme se je do našich prostor pozvat, vidíte a jsme zase u starého problému. Například Divadlo rozmanitostí z Mostu by sem rádo přijelo, s nimi máme výborné vztahy, získali jsme od nich scénář k jedné z pohádek a umožnili nám k ní i nahrát zvuk. Kromě toho tradičně pořádáme Mikulášskou jízdu městem a Živý betlém v chrámu Panny Marie. Jednou jsme tady uspořádali i den otevřených dveří, aby děti mohly nahlédnout do zákulisí, ale byl s tím hrozný problém, protože jsme je díky velmi strmému schodišti museli po jednom vynášet nahoru, kde máme loutky a kulisy uložené.

 

Jak jste na tom se ziskem za vstupné?

My vstupné nevybíráme, příchozí mají možnost věnovat dobrovolně jakoukoliv částku za představení, ale nemusí platit nic. Když jedeme hrát jinam, dostaneme obvykle pouze peníze na benzín nebo na pivo. Zisk nemáme absolutně žádný, ale nikdo z nás to nedělá pro peníze, to by ani nešlo.

 

Vím, že v městském divadle se chystají rekonstrukce díky nimž by se tam možná dalo hrát i loutkové divadlo, co kdyby jste se s divadélkem přesunuli tam, jak by vám to vyhovovalo?

Na přechodné období by to bylo řešení, ale myslím, že divadélko pro děti by se mělo zachovat spíše v komorním stylu, navíc s malými maňásky bychom asi v městském divadle příliš neuspěli. Navíc se tam koná řada akcí, byl by problém zkoordinovat například naše zkoušky, které jsou vždy večer.

 

Za rozhovor děkuje Jitka Hodasová